.

Představení a rychtáři v Zeměticích dle farních zápisů:

1687 Šimon Uřídil, 1719 Jan Jindřich, 1724 Jan Jindřich, 1729 Matěj Liška, 1759 Josef Housar, 1771 Jan Jindřich, 1774 Antonín Rada, 1786 Jan Jindřich, 1793 Tomáš Reš, 1810, Martin Fikrle, 1830 Vojtěch Liška, 1849, Josef Rada, Jan Mráz, 1860 Matěj Hájek, Jan Jindřich, 1890 Jan Mráz, Václav Prach.

Soupis obyvatel dle Berní rule z roku 1655: sedláci - Jan Drdole, Jan Krčmář, Matouš Jindřich, Michálek Vohánka, Václav Švanda, Petr Bubeník, Matěj Kaplánek, pustý - Jan Martínek, chalupník - Matoušek, zahradník - Jakub Řezáč, Prokop Rada.

Soupis obyvatel dle Teriziánského katastru z roku 1757: Jakub Trčka, Jan Reš, Bárta Jindřich, Jan Krčmář, Jakub Mach, Václav Rada, Jan Jindřich, Jakub Reš, Šimon Uřídil, Matěj Uřídil, Kašpar Veith (Vít), Václav Neubauer, Václav Uřídil, Michal Jindřich.

...

Popis obce (z roku 1935)

     Zemětice jsou ves v západním cípu přeštického okresu v kraji plzeňském. Střed vesnice tvoří náves nepravidelného tvaru, do které ústí 5 ulic. V západní části stojí 3 krásné lípy v půlkruhu, zasazené původně na břehu zasypaného rybníčka, který přes nepěkný vzhled byl důležitým pro zásobování vodou při požáru. Pod prostřední lipou stojí nízký žulový kříž, přenesený sem při regulaci návsi a kladení kanalizace. Původně stával asi uprostřed v přímé čáře mezi lipou a kapličkou. Pohled z návse směrem do ulice k řece uzavírá kaplička sv. Vavřince postavena v roce 1822. V menší části návse stojí 2 jilmy před hostincem V. Kočandrleho, který tvoří rohový dům do ulice k Merklínu na levé straně silnice. Jemu sousedí a tvoří rohový dům do ulice ke škole zvýšený domek J. Hrdonky (u Madáčků). V úhlu ulic ke škole a ulice k Čelákovu je rolnická usedlost T. Hodana /U Bajdlínků), k návsi obrácená špýcharem a stájemi. Na nároží ulice k Čelákovu a návse stojí truhlářská živnost V. Oberdörgera (u Hajňáčků), dále směrem k západu domek J. Jindřicha (u Cyrilů) č. 20. J. Kastnera (u Klicmanů) č. 21. Dle vypravování stávala na návsi proti domku J. Kastnera stará dřevěná kovárna, která shořela. Při regulaci návse se skutečně v oněch místech objevilo spáleniště. Dále je výstavný dům rolnické usedlosti K. Mráze (u Janků) č. 19, v níž je obchod J. Janouškové. Špýchar usedlosti K. Mráze je už v ulici k řece. V jejím ústí do návse stojí kaplička sv. Vavřince, kdysi velmi zpustlá, ale v roce 1934 nákladem obce dobře opravená. Je půdorysu obdélníka se zakončením rovnoramenného lichoběžníka. Delší osa půdorysu směřuje k západu, kde je také vchod. Na východní straně je na střeše vížka se zvonkem. Zvonek ve válce zrekvirovaný byl pořízen ze sbírek. Roh návsi a ulice k řece tvoří stáje usedlosti A. Hodana (u Šimků). Mezi nimi a kapličkou je úzká ulička na rozdíl od široké cesty mezi kapličkou a statkem. K. Mráze. Do návse vybíhá dům F. Pezlara (u Pezlarů) č. 34 s prodejnou Západočeského konzumního družstva. Dům tento tvoří také roh do ulice ke mlejnu. Dříve bývala mezi domem Pezlarovým a domem M. Lišky úzká ulička, která byla F. Pezlarem vykoupena od obce. Roh ulice ke mlýnu a ulice k Merklínu tvoří domek V. Štycha (u Štychů) č. 3. Jakési pokračování návse k západu tvoří ulice k řece rázu široké třídy. Bohužel na nejužším místě v ústí do návse zatarasena nevhodně postavenou kaplí. Za statkem K. Mráze po pravé straně k západu je hostinec J. Lešetického (u Pepíčků) č. 51, dříve selský statek u Kočů. Za ním je malorolnický dvůr J. Pracha (u Housarů) č. 17. Za ním je výstavný statek J. Rudy (u Poldů) č. 16. Vedle chalupnická usedlost J. Sedláčka (u Šiterů) č. 15, dále chalupník J. Hes (u Kubů) č. 14, F. Plocar č. 13 (dříve u Kohoutů), pak domek V. Jindřicha (u Bělů) a poslední je stará došková chalupa J. Mlynáříka (u Koudků) č. 12 stojí téměř na samém břehu potoka Merklínky. Odtud je potok proklenut jednoduchou dřevěnou lávkou pro pěší, ktežto povozy přejíždějí vlevo brodem. Po lávce  se přijde ke studánce a ke křížku a dále k cihelně J. Rudy s obytným domkem č. 10. Vracíme se po lávce. Po pravé straně je prvním stavením domek V. Karbana (u Karbanů) č. 11 na samém břehu Merklínky a do široké ulice vysunutý. Za ním je selský dvůr J. Pouby (u Jindřichů) č. 9 se třemi kaštany před vraty. Za ním výše na mírném vršku největší selský statek J. Hájka (u Drdolů) č. 8, dříve rychtáře a starosty. Před vraty nalevo stojí stará dutá lípa. Vedle je chalupnická usedlost T. Uřídila (u Matějů) č. 7, za ním selský dvůr J. Rady (u Martínků) č. 6 se dvěma kaštany vedle vrat. Posledním je selský dvůr A. Hodana ( u Šimků ) č. 5, tvořící už roh do návse. Kolem domů F. Pezlara na vsi přijdeme vpravo do ulice ke mlejnu. Za č. 34 je domek M. Lišky (u Lišků) č. 43, vedle domek P. Tumpacha č. 48, dále domek S. Levory (u Noblů) č. 45. Kolem dlouhé zdi zahrady J. Rady, zasahující až k ulici k řece, přijdem k domku J. Kastnera (u Rehýnů) č. 27, dále domek J. Hrdonky, chalupa č. 28 J. Jindřicha (u Lechkáčků) č. 29, dva domky V. Straky (u Vávrů) č. 50 s tesařskou dílnou. Pak následuje zahrada mlynáře V. Hrabáka, v ní stará roubená stodola, došky krytá, v roce 1935 rozbořená. Pod hrází rybníka  stojí mlýn č. 31 (u Mlynářů) jednopatrový s turbinou. Voda se vpouští přes vantrok z rybníka plněného náhonem z potoka merklínského. Naproti mlýnu v stráni stojí domek č. 55 (zvaný srub). Vedle stojí kaplička. Vracíme se do vsi. Po pravé straně vyprahlá stráň s holým kamením. První vpravo je domek J. Mráze (u Mrázů) č. 35, za ním domek V. Rudy (u Kolářů) č. 47 - kronikáře, dále M. Plocara (u Tesařů) č. 39, J. Rudy (u Páníků) č. 42, J. Rady (u Kolaříčků) č. 41, A. Stuchla  (u Šebů) č. 38, V. Levory ( u Tonďáků) č. 37, J. Sedláčka (u Šremlů) č. 33 a 32 a končí domkem V. Štycha (u Harmáčků) č. 3 na návsi. Vcházíme do ulice k Merklínu vroubící silnici. Vpravo za rohovým domkem V. Štycha je domek J. Kastnera (u Kameníků) č. 2, dále domek B. Šindelářové (u Šindelářů) č. 1. V Harmáčka (u Mařenků) č. 44, V. Jindřicha (u Bělů) č. 56, A. Dittricha (u Dittrichů) č. 68, K. Jindřicha (u Kulíčů) č. 70, V. Šindeláře ( u Šindelářů) č. 71. Pravá strana ulice je zakončena skladištěm zdejšího hospodářského družstva. Vracíme se k prvému stavení na protější straně. J. Kháse (u Kázů) č. 74. Vedle směrem do vsi stojí domek J. Levory (u Levorů) č. 73, nynějšího obecného starosty, současně sídlo obecního úřadu. Za ním je nezastavěné místo se stodolou M. Kastnera. Dále domek V. Jiondřicha (u Pasáků) č. 69. V. Weniga (u Ševců) č. 64, M. Kastnera (u Langmajerů) č. 49. Pak je již usedlost a hostinec V. Kočandrlelo (u Šenkýřů) č. 25 - obrácený průčelím do návse. Kolem domku J. Hrdonky (u Madáčků) č. 36 vcházíme do ulice ke škole. Dále vpravo 2 obecní domky s byty pro chudé obecní příslušníky, budova hasičské zbrojnice  a za ní domek č. 23 V. Reše. Před stavením stávala vysoká stará lípa, která byla bleskem a požárem stavení značně poškozena a brzy potom poražena. Pak je stavení V. Hodana (u Vitoušů) č. 26. Za ním je prázdné místo proti budově obecné školy. Naproti dále směrem k Chalupám stojí domek V. Svobody (u Svobodů) č. 65, J. Krse (u Krsů) č. 66, stodola, pak prázdné místo a poslední domek J. Kastnera (u Klicmanů) č. 67. Vracíme se do vsi. Po pravé straně směrem od Chalup je prvním stavením domek J. Jindřicha (u Pasáků na Čepelinkách) č. 61. Druhým je domek J. Janouška č. 60, třením je domek V. Kastla (u Kastlů) č. 54 a stojíme před jednopatrovou budovou č. 52 - dvoutřídní obecné školy v pěkné poloze čelem obrácené k jihovýchodu. Za ní je zahrada zeleninová a ovocná, která sousedí s rozsáhlou ovocnou zahradou rolníka A. Hodana. Kolem stodoly a stájí usedlosti A. Hodana se dostáváme na náves. Sledujeme silnici směrem k Čelákovu. První domek A. Hodana tvoří počátek ulice na Brůdku. Za zahradou je domek F. Štengla (u Čiháků) č. 57, dále kovárna J. Fauše (u Kovářů) č. 72. Posledním je domek A. Strakové (u Straků) č. 59. Dále po silnici přijdeme na klenutý můstek přes potůček vytékající z rybníka Drahovského. Za potůčkem po pravé straně směrem do vsi stojí první domek J. Jindřicha č. 4. Přejdeme můstek směrem do vsi a dospějeme k stavení V. Bláhy, cestáře (u Bláhů ) č. 63. Za ním výše je domek J. Vencla (u Kulíčů) 62. Pak stavení J. Lišky č. 53. Za ním je pole A. Hodana s řadou smrků kolem hradby. Pak stojí obecní transformátor elektrického proudu. Kolem domku č. 58 truhláře V. Oberdörfera přijdeme na náves a končíme pouť za popisem zemětické obce.

Dodatek k popisu obce Zemětic - Částí obce jsou Čepelinky zvané u obecní cesty k osadě Chalupy, kde se nalézala obecní pastvina, na které se lámal stavební kámen a materiál ku správce obecních cest, kopal písek a nyní již zastavěné. Druhá část jest "Brůdek" u silnice k Čelákovu, odvozeno od slova brod, kde protéká potůček od Drahovskéhéo rybníka až do mlýnského potoka čelákovského. Také to bývala obecní pastvina, nyní již také zastavěna, kde naše obec v dřívějších letech měla v plánu postaviti chudobinec. Později od tohoto plánu sešlo a prodala tuto pastvinu, na které stojí domek Josefa Jindřicha, horníka č. 4. Další tam domek jest Hrdonky Františka, horníka č. 75, na pravé straně silnice na poli domek Josefa Karbana č. 11. Třetí část jest osada Chalupy, která bude podrobně popsána ve svojí kapitole. Uprostřed obce Zemětic stojí krásný žulový pomník, který bude dějinně popsán zvláštní statí.

Na východní části směrem k Merklínu po pravé straně táhnou se dlouhá role takzvané  "Za pánovnou". K mlýnskému rybníku jsou role zvaná "Na stoce". Kolem rybníka rozprostírá se pastvina Václava Rudy "Na vršku u mlýna" zvaná, patřící dříve obci, která byla odprodána v roce 1924 nynějšímu majiteli a osázená třešněmi, která krutou zimou v roce 1929 zahynuly a již vysázeny nebyly. Pod vrškem jest louka a zahrada mlynáře Hrabáka. Za rohem stoky obklopuje rybník louka obecní, pronajatá chovatelům obecních plemeníků (býků). Za loukou vede obecní pěšina ze silnice přes potok "Stoku" zvaný, kde jest lávka, kterou udržuje v dobrém stavu obec a po hrázi jest cesta kolem mlýna do vsi. Nad potokem stokou je role a louka Václava Reše č. 23, kde hraničí katastr obce s katastrem merklínským. Na tomto katastru od Merklína mají občané vykoupeny pole zvané "Na Podlomu". Jdeme zpět po druhé straně silnice. Na katastru Merklín jsou také pole občanů Zemětic zvané "U Merklína". Pokračujeme po katastru našem. Pak jsou krátká role zvaná "U Merklína" aneb "U Bajdlínkovic křížku", o kterém jest zmínka v jiném popisu. Za rolemi se táhne louka obecní "Ku Kvíčové" též pro chovatele plemeníků zvaná "Pastýřská". Za loukou následuje role úzká zvané "Pětizáhony". Nad nimi jest obecní pole "Na Příčném". Nad až k lesu Kvíčové jsou 4 role zvané "U Dubu". Stával prý tam vysoký dub, takže nesou toto jméno s sebou. Na příčná pole jest soukromá cesta po poli Ant. Hodana čp. 22. Za touto cestou rozkládají se velké lány od silnice až k lesu zvané "Mokřiny", odvozeno od slova mokro. Býval snad tam močál, kde ještě dodnes odtud na několika místech vytéká voda celoročně. Pak jest obecní cesta zvaná "Trávní", která vede do lesa Kvíčové a na pole k dubu kolem lesa. Došli jsem opět skoro až ku vsi. Ze silnice odbočuje polní cesta ku škole, kde po levé straně jest pět parcel u Martínkovic křížku aneb u školy zvané. Na konci této cesty jest spojovací polní cesta k Soběkurám pojmenovaná Hluboká, kde po pravé straně rozkládají se široké lány. Jdeme zpět od Kvíčové, kde po druhé straně cesty jsou role u drah a nad rybníkem. Mezi těmito rolemi vede veřejná pěsina z obecního lesíka po hrázi rybníka až ku Kvíčové a dál k Merklínu. Další část polí na druhé straně hluboké cesty jsou role Na Čepelinkách. Jsme opět u vsi před školou u domku Václava Svobody. Zadem tohoto domku vede pěšina na polní cestu a úředně schválenou cestu užívací pro domek Jana Kasnera. Tato cesta vyústí na veřejnou spojovací cestu do osady Chalupy, kde přijdeme k potůčku, který teče z rybníka Drahovského. Od potůčku táhne se obecní pastvina až k rybníku. Ze spojovací cesty vede kolem lesíka obecního polní cesta ku sportovnímu hřišti místní DTJ a sboru dobrovolných hasičů. Směrem na sever od drah u lesa Přestavlckého jest velký kus role Václava Kočandrle. Nad hřištěm jest obecní les, uprostřed lesa jsou menší pole. Kolem dolejší části lesa táhne se obecní louka, touto loukou protéká potůček od Chalup, na jejímž konci leží louka Josefa Levory a obecní louka Pastýřská. Na tyto louky vede roklí soukromá pěšina a vozová cesta. Jsem opět u vsi. Ze spojovací chalupské cesty odbočuje cesta na sever. Po pravé straně cesty rozkládá se velký kus pole Václava Kočandrle, po této cestě jdeme vzhůru do vršku na spojovací cestu k Maškrovu. Na tomto rozcestí jdeme v pravo, kde je obecní pastvina a kamenný lom, nyní již leží ladem, leží role zvaná Na Vokatém vršku - Na Vokáči. Od Vokáče vede cesta k silnici pod kterou jsou role Na Brůdku. Jdeme po silnici ode vsi k Čelákovům, kde u domku Františka Hrdonky stoupáme po špatně sjízdné cestě do příkrého kopce, kde leží role zvaná Na Kocabině a Na Americe. Jsou to samé ladem ležící kopce, porostlé tzv. Zaječím zelím. Jest tu pustý vrch, kde se lámal kámen a nyní se odtud odebírá pouze materiál na správku obecních cest..................(bude doplněno)

Lesy - V dávných dobách bývalo v našich lesích vituňských dosti Jelenů a srnců a též i vydry až do let  1868. Ještě před lety byla zastřelena vydra pod hrází rolníkem Václavem Prachem. Před lety rozmohla se ve velkém množství ondatra, která se k nám dostala do potoků a rybníků v roce 1912. Pro její výbornou kožešinu byla odstřelována a v roce 1919 placeno až 190 Kč za jeden kus. Dnes asi 8 Kč, jelikož jest stále hubena, vyskytuje se již pořídku.

Živnosti a obchody - Prvními řemeslníky ve zdejší obci byli tkalci. Poslední z nich byl u Šebů, kdež bylo viděti možno stav na dělání plátna. Další řemeslníci byli krejčí Rudové a Frkrlové. Kovář byl Bárta, Liška, Raušové, Koláři - Rada a Rudové. Obuvníci - Uřídil (Zelenka), Václav Housar a Václav Wenig, mezi ně patřil ještě příštipkář Faidl - podivínská osoba. Věštil počasí, měl velkou zálibu v chytání ryb a sbírání hub a střílení zvěře. Jeho dílna byla u Jindřichů u potoka. Truhlář byl Václav Oberdörfer. Řezníci - Karel Kořan, a Josef Lešetický. Tesaři - Jindřich J. a Strakové. První hospoda byla u šenkýře Kočandrleho. Pořízena byla vrchností merklínskou. Mimo ní byla ještě hospoda v Pánovně, kterou postavil nějaký pán z Plzně a od toho také název u Páníků (Rudy). Mimo toho byli další hospody a to bylo u Šindelářů (dnešní domek Josefa Hájka) a u Jindřichů, ale všechny zanikly a starý Kočandrle přetrval všecky.  Až v poslední době v roce 1900 vznikla nová hospoda, kterou postavil ve dvoře u Kočů syn Jan Fikrle a po jeho smrti držel hospodu jeho bratr Karel, který hostinec zvětšil a ještě víc přistavěl, ale ne na dlouho. Hostinec byl prodán ve dražbě a koupil ho Josef Kohout, tehdá kupec. Ten ale měl hostinec jen krátký čas a byl znovu prodán a koupen Josefem Lešetickým, který hostinec  rozšířil do dnešní podoby.

     Co se týče obchodníků, byli zde odedávna kupci židé. Adam a Ignác Ascher, typická osoba zvaný "Nácek s rancem". Dodáni byli též vrchností do každé vesnice. Od něho pak koupil domek Štěpán Beran a zavedl v něm obchod, který předal dceři provdané za Josefa Kohouta, který domek prodal F. a P. Pezlarovým. Dnes je v něm Západočeské konzumní družstvo.

K dalším patřil mlýn Pavlíků o dvou vodních kolech, postavený v roce 1831. Provdáním dcery získal mlýn Jan Vebr, mlynář z Lišiny, ten mlýn prodal svému švagrovi Pátkovi, mlynáři v Kožlanech a zanedlouho byl znovu prodán. Koupil ho Josef  Šalom, mlynář z Merklína. Ten upravil turbinu a mlýn s moderními stroji a zařízením dnešní doby. Od mletí platívalo se měřičním, jež bylo 2 Kč za 1q. V době světové války 1914 až 1918, zavedeno placení hotovými a tu obnášel plat 30 Kč, nyní se platí 20 Kč až 18 Kč.

     Z průmyslových závodů máme jen moderní cihelnu Jakuba Rudy, rolníka s 30 metrů vysokým komínem. Postavena byla v roce 1918. Vyráběly se dobré tašky a cihly, při stavbách nových domků měli dobrý odbyt. Dneska jest výroba omezena jen na část roku. Pracovali tam 2 až 3 dělníci. Výrobu zastavily cihelny Salzovy  ve Stodě levnějšími cenami.

Hornictví - Kdy se v našem kraji a okolí započalo uhlí těžiti nelze s určitostí říci. Uhlí se zpočátku dobývalo jen časem neb bylo dostatek dříví. Spatřujeme ještě kopec a prohlubně v našem lese v Jamkách v Lese Kravařka a lesích vytuňských až k bývalým dolům pánů Lamblů a Züglerů, kde bývalo několik šachet. Největší byla "U Dubu". Hloubka byla od 20 do 100 metrů. Nejdéle se pracovalo na dole "Jáchymka" ještě po válce na ní pracovali sami horníci bez majitele, ale špatným hospodařením v krátkém čase zanikla. Za dávných časů se u nás též rýžovalo zlato a to v naší "Oboře", kde ještě dnes spatřujeme kopec a doliny. Jakým způsobem se zlato těžilo a čistilo není nám známo. Stávala tam též dřevěná chalupa jistě nějakého zlatokopa, která později byla hájovna a po čase prý shořela a více postavena nebyla. Uhlí bylo hledáno též na našem katastru u pole Antonína Stuchla a pak ještě v našem lese v "Borku" nahoře v rohu u pole Jakuba Rudy začali hned s hloubením šachty, ale v nevelké hloubce byly zatopeny vodou a museli práci zastavět. A tak nám zde leží uhlí pod zemí dál a snad ještě někdy po mnoha letech přijde i toto uschované bohatství na řadu a dá výdělek našim potomkům. V našem hliništi zvaném u "Pece" se od pradávna vyráběl šmír na mazání vozů a to pálením mastného dříví, kterého zde bylo dostatek. Pálil a snad i vařil ve zvláštních a primitivních pecích, které si dovedli sami pořídit.

Doprava - Naše cesta z Merklína do Zemětic ku Stodu byla upravena jako silnice v roce 1893. První náš cestář byl Václav Sedláček (Šitera) a po něm Václav Bláha, invalida. V našem kraji jest potřeba dráhy pociťována již dávno. A snaha po dosažení spojení s ostatním světem se tu jevila již v dobách, kdy se v okolí ještě dolovalo na šachtách uhlí a na Stříbrnici zinek. V roce 1881 bylo již jednáno o projektu dráhy ze Staňkov přes Merklín do Přeštic. V roce 1883 byl dán znovu podnět k projektu uskutečnění dráhy, která měla být vedena i přes náš katastr kolem naší obce. Projektována byla Staňkov - Vytůň doly -Merklín - Přeštice - Nepomuk. V těch dobách ještě za Rakouska byla dána přednost území německému a tak byla prvně stavěna linka Staňkovy - Horšovský Týn a Ronšperk. V roce 1898 majitel dolů a sklárny ve Vytůni - Zügler přestal mít zájem o stavbu dráhy a tak vyměřená trať zůstala v zapomenutí. Náklad stavby toho času na trať 75 km dlouhou obnášel 6 472 700,- Kč. Vypuknutím světové války nebylo již možno myslet na tento podnik. A tím nebude v našem kraji v zemi skrytého bohatství využito a tak jsme my a náš celý kraj odsouzen čím dál tím více k bídnému živoření. Pro zdejší kraj je to škoda, protože zde máme dosti přírodního bohatství, které mohlo býti železničním spojením využito k různým průmyslovým účelům. Na zřízení dráhy nebylo naděje a tak bylo vzpomenuto aspoň na zřízení autobusové linky. Také se podařilo ve Stodě zřídit družstvo a v krátkém čase byl autobus Merklín - Stod v provozu. Jedna cesta za osobu 5 Kč. Toho času to byly velké peníze. Netrvalo ale dlouho a jezdily autobusy 2 a jeden laciněji než druhý, až byla za 2 Kč jedna cesta. Ale v krátkém čase zanikly oba. Toho času shořel za jízdy u Merklína a nový pořízen nebyl. A teď bohužel nemáme spojení žádné.

Náboženství - Obec naší obývali občané náboženství katolického, kteří byly přiděleni k faře a kostelu v Biadlech. Patřily tam osady Zemětice, Čelákovy, Jircháře a Maškrov. Biadla, Jircháře a Maškrov byly v roce 1421 od Husitů vypáleny. Patřily Břetislavu z Riessenberka. Obec měla tvrz a poplužní dvůr. V roce 1697 shořel kostel v Biadlech a r. 1719 byl zrušen kolem něho hřbitov. Dne 12. února 1787 kostel zavřen a zrušen. Skrovné jeho jmění přiřknuto na žádost patrona Petra Wíta z Morzínů chrámu Páně v Merklíně. Oltář sv. Trojice a zvony též v naší kapličce, obraz sv. Vojtěcha jest ze zrušeného kostela. Dneska ještě spatřujeme z kostela špejchar a z hřbitova rajčul pro dobytek. Příslušníci jiného vyznání tu nebyly mimo židů a i ty měli svou synagogu v Merklíně. Po světové válce v r. 1919 přešlo i zde několik rodin k církvi českobratrské a mají též Husovu kapli. Též máme tu ještě rodiny, které jsou bez vyznání. Zbožnost starých občanů byla i zde. Máme tu kříže postavené obcí za řekou r. ?, druhý u silnice za vesnicí r. ? a třetí kříž Petra Hodana v roce 1902. Na návsi Kapličku s obrazem sv. Vavřince postavenou r. 1822 a dále kapličku u mlýna postavenou zbožnou rodinou Pavlíků r. 1853 se sochou sv. Jana Nepomuckého. Na návsi máme kamenný kříž nízkého tvaru bez letopočtu s kopím. Podrobných zpráv o něm nemáme žádných. Též stávalo na vršku u rybníka dřevěné mučení o kterém byly pověsti, že tam měli dva vojáci souboj. Za světové války nebyl ušetřen ani zvonek z naší kapličky. K účelům válečným r. 1916 byl sňat a odvezen. Ale zbožní občané sbírkou si opatřili zvonek v r. 1925, který ohlašuje občanům ráno, poledne a večer klekání. Doba, kdy lid při zvonění se ještě modlil před jídlem s hospodářem v čele již zašla. Zůstaly nám ještě jen procesí o křížových dnech, které jde i přes naší vesničku. Každým rokem v ten den bývala za naší obec sloužena vše svatá. Jednou do roka procesí ke sv. Kříži.

Živelné pohromy - V roce 1887 vypukl oheň v noci u rolníka Jakuba Rady č. 6 a shořela stodola a obytné stavení. Oheň byl tehdá založen čeledínem. Zároveň vznikl požár sousedící stodoly paní Hodanové, která pak vyhořela ještě jednou. roku 1890 o čtvrté hodině ranní a to v zimě byla obec vzrušena poplachem z nového ohně. hořela dřevěná chalupa Václava Hodana. Stávala uprostřed návsi naproti dvoru Mrázovu. Byla celá dřevěná a tak shořela do základů. Domek byl koupen od Jana Jindřicha (Johaníka) topiče na dole u Lamblů. Odstěhoval se i s rodinou do Prahy. Po shoření chalupy bylo místo toto zakoupeno obcí a upraveno v malé náměstí. Vedle býval rybníček i ten byl zavezen a zasazeno kolem něho několik lip. Největší oheň byl v roce 1893, který vypukl v létě za velkého sucha a ještě větru v domku č. 32 Jana Jindřicha (Kulíče).Vyhořela celá řada dřevěných stavení a to vedle domek Václava Štycha, dále domek Kastnera, stavení Václava Šindeláře a stavení J. Šteinera a pak přes silnici se vzňalo též ještě dřevené stavení Václava Kočandrleho hospoda a stodola, kde zůstal ušetřen jen starý srub, který stojí dodnes. Posledním stavením, které ještě bylo byl dřevěný domek Václava Hrdonky - shořel také. K ohni se sjeli všechny okolní sbory tehdá ještě s ručním pumpováním. Voda musela být přivážena voznicemi ku stříkačce. V naší obci nebylo jiného nářadí, nežli pár plátěných věder na nošení vody a několik háků na strhování dříví a to bylo všechno. Občanům shořely všechny zásoby píce a obilí, všechno hospodářské nářadí i šatstvo a mnoho drobného zvířectva. Na záchranu něčeho nebylo pomyšlení. Budovy byly dřevěné a pod došky, a tak shořely do základů.

Roku 1922 v květnu odpoledne snesla se nad naší obcí prudká bouřka a blesk udeřil do staleté lípy, která stála těsně vedle stavení Václava Reše a zapálil obytné stavení, tehdá shořela jen střecha a co se nalézalo na půdě, seno sláma a různé domácí nářadí.  Blesk řádil ve světnicích, ale náhoda byla, že v tom čase nebyl žádný doma.

Roku 1870 vznikla prudká vichřice, jež nadělala mnoho škody klášterskému lesu nad průhonem.  "Na Kobyle" vyvráceny staleté stromy a duby v údolí až k Jáchymce. Roku 1910 11. května povstala větrná smršť, jíž vyvráceny byly veliké plochy lesa poblíže dolu "Jáchymky" až lišinské silnici. Zdejší dřevaři nemohli všechno dříví udělat a tak musela lesní správa přibrat mnoho zkušených dřevařů až od Sušice. Tehdy práce trvala celý rok, než bylo všechno dříví zpracováno.

V roce 1886 dne 9. října na podzim v 6 hodin večer začly padat z oblohy hvězdy tak silně, jako když prší a padaly až do 9 hodin v noci. Myslelo se, že už na nebi žádné nezůstaly, ale druhý den tam byly nové. Roku 1898 dne 9. září začla se dělat na západě při západu slunce taková zář, jako kdyby chtělo slunce znovu vycházet. Od toho se udělala na celé obloze taková zář, jako z největšího ohně. Zář trvala až do 10 hodin večer a pak všechno zmizelo. Nato dne 10. září ve 12 hodin dopoledne byla tehdá císařovna a královna rakouská Alžběta zavražděna u přístavu jezera v Ženevě. Lidé tuto zář přičítali nějakému znamení. Pamětihodnou jest rovněž, že v roce 1910 18. května procházela země naše ohonem komety Halleyovy, která se vždy za 76 roků na naší obloze objevuje.

Zdravotní poměry - Zdravotní poměry můžeme označit za dobré, máme zde v okolí dostatek lesů a rybníků, dosti hlubokých studní se zdravou pramenitou pitnou vodou. V naší obci zuřila cholera, neštovice, záškrt, spála. Spalničky v letech 1885, 1889, 1904, 1909. Záněty příušnic v letech 1896 - 1911. Záškrtu podléhají ponejvíce děti mladších let, objevují se častěji a to v letech 1898 až do roku 1937. V dnešní době čelí se této očkováním, ale vzdor lékařské vědě jistá část dětí této zhoubné nemoci podlehne. Roku 1890 objevila se nová nemoc chřipka, dříve neznámá nemoc, nastuzení též končí úmrtím. Lidové léčení a nesmyslné zaříkávání různých nemocí, pověry uhranutí atd. ku prospěchu lidstva v naší obci již také vymizelo. O zlepšení zdravotních poměru v naší obci po převratu si nemalých zásluh získali starostové Josef Levora a Josef Šindelář a Josef Levora ml. Snahou jejich byla provedena kanalisace přes celou náves, odstraněn a zavezen rybníček s páchnoucí vodou, který byl ostudou naší obce. Zavezením nabyla naše obec čistou a úhlednou náves. Na toto místo nám chybí jen krásný pomník padlým. Snad již v krátké době i tuto okrasu obec dojde. V kanalisování obce a úprav ulic se stále pokračuje dle potřeby. Na místě zavezeného rybníčku byla obcí zřízena obecní studna. Postranství osázeno lípami.

Spolky, organizace a sdružení - V prvnějších dobách spolků na vesnicích nebylo. Oživení spolkového života a spolkové práce začalo později. Prvním by spolek "Unie horníků" a Sdružení agrární". "Dělnická tělocvičná jednota", "Sbor dobrovolných hasičů" - založen v roce 1924. Prvním starostou byl Jakub Ruda, ná (následuje? - poznámka autora) K. Mráz, velitelem Václav Ruda, podv. Matěj Jeslínek, pokladník Jan Rada, zap. Jan Sedláček, jednatel Josef Draský řídící uč., zbrojmistr František Pezlar. Po státním převratu r. 1918 oživlo zakládání různých politických a odborových organizací i vzdělávacích a tělovýchovných. Hornický spolek "Unie horníků rakouských" byl r. 1918 zrušen a založena "Skupina svazu československých horníků v Zeměticích". Dlouholetým předsedou byl Josef Levora. Pak byla založena "Politická organizace strany sociálně demokratické". "Sdružení agrární" a "Politická organizace republikánské strany". "Vzdělávací kroužek mládeže", který později docela zanikl. Místnost byla u Kočandrlů. "Sekce mládeže strany sociálně demokratické", která založením D.T.J. také se rozpadla. "Organizace mládeže republikového dorostu". "Dělnická tělocvičná jednota", která měla různé odbory" organizační, tělocvičné, výchovné, dramatické, sportovní a jiné. Tato jednota byla dosti čilá, ale v poslední době také upadá v nečinnost. "Skupina domkářů a malorolníků", při které byl založen "Svépomocný pojišťovací spolek pro Zemětice".  "Strana živnostenská" zde organizace neměla. "Strana národně socialistická pokoušela se zde ustavit organizaci, ale v krátkém čase ztroskotala. Jsou zde také hojně rodiny organizovány bez vyznání církevního, kteří jsou členy skupiny "Obrody" v Merklíně. Zde byl pouze její výběrčí Matěj Liška. Dělnické spolky měly měli místnost v hostinci Josefa Lešetického.

Školství - Vznik obecné školy - V měsíci listopadu roku 1895 nařídila okresní škol. rada v Přešticích místní školní radě v Merklíně, aby pomýšlela na stavbu nové školní budovy pro velký počet žactva a nedostatečné místnosti. Tehdejší starostové Václav Prach z Vojtěšic a Jan Mráz ze Zemětic požádali učitele obecné školy v Merklíně Jana Čápa, aby zavítaje do obcí, vysvětlil shromážděným občanům užitek školy v obci pro veškeré obyvatelstvo. Za tou příčinou svolána valná hromada občanů v Zeměticích dne 1.12.1895. Při těchto schůzích odhlasováno bylo jednomyslně podati žádost za vyškolení z Merklína a za zřízení školy samostatné. V žádosti obce Zemětické, jež dne 4. prosince 1895 byla podána, byly uvedeny tyto důvody: 1/ Velká vzdálenost osady Chalup od Merklína. 2/ Neschůdná cesta z Chalup do Merklína zimního času. 3/ Průměrný počet dítek dle tohoto výkazu.

V roce 1892 - 91 v Zeměticích - 57 dítek , v Chalupách -  30 dítek

V roce 1891 - 92                         63                                    35

            1892 - 93                        66                                     32

            1893 - 94                        61                                     27

            1894 - 95                        62                                     29

Okresní školní rada vyžádala si prohlášení, že se obec zaváže platiti všecek náklad spojený se zřízením a vydržováním školy. Dne 6. února 1896 podalo obecní zastupitelstvo okresní školské radě žádost, aby vyslána byla komise ku vyšetření vzdáleností obce Zemětic- Chalup a ku prohlédnutí obcí navržených stavenišť pro stavbu nové školní budovy.Znalec technický, p. inženýr Adolf Novotný doporučil též zřízení dvoutřídní obecné školy. Za staveniště pro novu školní budovu navržena tato místa: 1 - Obecní pastvina č.parcely  265, 2 - Pole Petra Hodana č.p. 57,  3 - Pole Jana Mráze č.parcely 267, 4 - Pole Jakuba Rudy č.p. 34,  5 - Pole Jakuba Rady č.p. 66. Okresní škol,. rada nařídila starostovi obce, aby přede dnem šetření na každém z vyhlédnutých místech byly vykopány dvě jámy, hloubky takové, aby dno jejich bylo pod základy příští školní budovy. Technický znalec, jakož i okresní lékař uznali po prohlídce za nejzpůsobilejší obecní pastvinu č. parcely 265. Okresní škol. inspektor prohlédl dodatečně zatímní místnosti pro vyučování v č. 6 ( M. Rada), 10 (Jos. Jindřich), 18 (Kat. Fikrlová) a 19 (Jan Mráz).

 5. září 1897 byla zvolena první místní školská rada, jejíž členy se stali: Jan Mráz - rolník č. 19, Vojtěch Pešek - chalupník č. 13, Jan Wenig - domkář z Chalup č. 12, Matěj Hájek - rolník č. 8, Jakub Wenig - chalupník z Chalup č. 4. Předsedou zvolen Václav Prach z Chalup.

     Obci Zeměticům a Vojtěšicům dostalo se zásadního povolení ke stavbě nové školní budovy. Ve výboru obce Vojtěšic měl virilní hlas majitel velkostatku v Merklíně Eduard Pállfy, jehož zástupcem v obecním zastupitelstvu obce Vojtěšic byl ředitel panství Hynek Šebek. Týž obávaje se velikých výloh, jež by velkostatku povstaly postavením školy ve Vojtěšících, podával různé protesty proti stavbě školy  a tím také byla oddalována stavba školy v Zeměticích, ježto místní škol. rada v Merklíně dala souhlas ku odškolení jen s tou podmínkou, odškolí-li se obě obce najednou. V návrhu Jana Čápa, učitele v Merklíně podal obecní úřad ve Vojtěšicích prosbu přímo k Hraběti Pállfymu, aby zastaven byl odpor proti zřízení školy ve Vojtěšicích. Žádosti té bylo ihned vyhověno a nařízeno řediteli Šebkovi, aby nečinil žádných potíží.

     Školní rok 1898 - 99 - začalo se s vyučováním v najmutých místnostech (v č. p. 18 a 19). Dočasným řídícím učitelem jmenován Jan Čáp, už. v Merklíně a podučitelem Ondřej Votráb z Příchovic. Zároveň byla vypsána na obě místa konkurz.

     Dražba na zadání stavby se konala dne 24. července 1898. Stavbu vydražil Jan Königsmark, mistr zednický z Merklína za 11 470 zl. Za několik dní po dražbě přikročeno ke stavbě školy.

První školní rok v nové budově zahájen dne 10. září 1899. Prvním definitivním učitelem byl jmenován zemským školním radou Jan Čáp. Druhým def. řídícím učitelem byl Josef Draský, který učil na naší škole do roku 1948, kdy jmenován byl správcem jednotřídní školy v Čelákovech.

     Škola vysvěcena dne 12.listopadu 1899.

Dějiny o postavení památníku v naší obci. Založení památníku - V zápise místní kroniky na str. 71 bývalého kronikáře Václava Rudy čteme dvě věty: "Na tomto místě nám chybí jen krásný pomník padlým. Snad již v krátké době i na tuto okrasu obce dojde". Koncem února 1938 konala místní osvětová komise v Zeměticích svoji řádnou schůzi ve škole, na které mino jiné byla oslava narozenin presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka. Ve schůzi přítomní byli Jan Kastner - předseda, Frant. Černoch - řídící učitel, Josef Klír a Josef Hrdonka. V různém zmínil se předseda, aby byl již také jednou v naší obci na věčnou paměť zbudován pomník padlým v létech 1914 - 1918. Při oslavě 7. března narozenin presidentových, při proslovu předsedy Jana Kastnera u zapálené hranice na "Vokatém vršku" naznačil svůj návrh o budování pomníku, který s nadšením občanstvo přijalo. Nato ihned za týden následovala schůze občanstva s obecním zastupitelstvem a všemi korporacemi v obci a osadě, kde byl zvolen výbor pro postavení památníku. Vedoucí práce a starosti zůstaly místní osvětové komisi. Schůze tohoto výboru byly konány skoro každý týden, někdy i bouřlivé a nedorozumění s nepochopením této akce nejvíce co týče se otázky finanční. Podle plánu předsedy nabytí úhradu finanční záleží nejvíce na dobrovolných sbírkách, které si vzal sám na starost. U prvé sbírky konané 17. dubna vyšla s nepochopením, načež při schůzi obecního zastupitelstva a zástupců všech složek v obci i osadě byla provedena 8. května dodatečná sbírka. Také usneseno nechati natisknouti prosebné složenky pro místní rodáky v cizině a venkovským korporacím. Akce tato setkala se do začátku se zdarem, takže se mohlo slibně s pracemi pokračovati. Ve vzrušené době v měsíci květu, kdy se schylovalo k válce s Němci, práce upadla a přišla nechuť ku všemu budování. Přes veškeré pochyby některých občanů se práce nezastavila. Se sběracích listin podáváme přehled darů nám i všem budoucím, ze kterého bude viděti věčná paměť těm, kteří tento památník zbudovali a na něj přispěli.

Seznam darů od občanů Zemětic a Chalup při sbírkách 24. 4. a 8. 5. 1938 - v závorce výše příspěvku:

Zemětice - Šindelářová Barbora č. 1 (5),  Šindelář Josef č. 1 (15), Kastner Josef č. 2 (20), Kadera Jan č. 3 (10), Jindřich Josef č. 4 (10), Hodan Antonín č. 5 (25), Rada Jan č. 6 (30), Uřídil Tomáš č. 7 ( 3), Hájek Josef č. 8 (60), Hájek Josef - učitel č. 8 (20), Hájek Jakub , učitel č. 8 (20), Pouba Jan č. 9 (40), Kantová Božena č. 10 (5),Karban Vojtěch č. 11 (5), Karban Josef č. 11 (2), Mlynářík Josef č. 12 (5), Hes Václav č. 14 ( 20),  Hes Václav st. č. 14 ( 10),  Sedláček Jan č. 15 ( 25), Ruda Jakub č. 16 (50),  Mráz Karel č. 19 (40),  Mrázová Anna č. 19 (10), Král Vilém, holič č. 19 (7), Jindřich Josef č. 20 (10), Kastner Josef č. 21 (10), Kastner Václav č. 21 (15), Hodan Antonín č. 22 (30), Hodan Petr č. 22 (10), Reš Václav č. 23 (9), Kočandrle václav č. 25 (15), Hodan Václav č. 26 (30), Hodan Josef č. 26 (5), Kastner Josef č. 27 (20), Harmáček Václav č. 27 (15),  Hrdonka Josef č. 28 (30), Jindřich Jan č. 29 (5), Straka Václav č. 30 (10), Hrabák Václav č. 31 (5), Kroupa Rudolf č. 31 (50), Straka Josef č. 32 (15), Sedláček Josef č. 33 (10), Pezlar František č. 34 (40), Mráz Josef č. 35 (50), Klesa Ladislav č. 35 )15, Hrdonka Josef č. 36 (30), Levora Václav č. 37 (5), Levora Bohumil č. 37 (20), Stuchla Antonín č. 38 (1), Plocar Matěj č. 39 (25), Straka Karel č. 40(5), Rada Josef č. 41 (25), Rada Václav č. 41 (5), Ruda Josef č. 42 (7), Liška Matěj č. 43 (15),Harmáčková Božena č. 44 (10), Štainer Vojtěch č. 44 (3), Levora Silvestr č. 45 (15) Švarc Josef č. 46 (20) Ruda Václav č. 47 (50), Tumpach Petr č. 48 (10), Hrdonková Marie č. 48 (5), Kastner Martin č. 49 (27), Kastner Karel č. 49 (20), Lešetický Josef č. 51 (25), Černoch František č. 52 (105), Liška Jan č. 53 (5, Kučera Václav č. 53 (10), Kastl Václav č. 54 (15), Kleisner Jan č. 55 (15), Jindřich Václav č. 56 (6), Štengl František č. 57 (10), Čihák Josef č. 57 (10), Oberdörfer Václav č. 58 (10), Straková Anna č. 59 (4), Janoušek Josef č. 60 (10), Jindřich Josef č. 61 (5), Vencl Josef st. č. 62 (2), Vencl Josef č. 62 (5), Bláha Václav č. 63 (15), Venig Václav č. 64 (25), Jindřich Jan, č. 64 (10), Svoboda Václav č. 65 (20), Krs Josef č. 66 (10), Kastner Jan č. 67 (40), Dittrich Antonín č. 68 (5), Jindřich Václav č. 69 (40), Jindřich Karel č. 70 (35), Čiháková Jaroslava č. 70 (35), Šindelář Václav č. 71 (15), Rauš Josef č. 73 (10), Rauš Jiří č. 72 (2), Levora Josef č. 73 (50), Khás Josef č. 74 (20), Hrdonka František č. 75 (25), Kastner Josef č. 76 (10), Khás Karel č. 77 (20).

Chalupy - Gottfried Václav č. 1 (15), Venig Josef č. 1 (5), Königsmark Václav č. 2 (10), Königsmark Josef č. 2 (5), Veber Jan č. 3 (10), Venig Antonín č. 4 (20) Bosák Karel č. 5 (5), Klier Josef č. 6 (25), Kadera Václav č. 7 (40), Lener Jaromír č. 8 (15), Lišková Marie č. 9 (8), Beran Bohumil č. 10 (20), Beranová Barbora č. 10 (5), Jindřich Josef č. 11 (30), Šlégl Rudolf č. 11 (30), Lucák Josef č. 12 (10), Lucák Jan č. 13 (25), Reidl Jan č. 14 (5), Kadera Matouš č. 15 (5), Zatloukal František č. 15 (10), Bajer Josef č. 17 (10), 3tich Vít č. 18 (5), Jindřich Josef č. 19 (5) Švarc Alois č. 20 (30), Koza Václav st, č. 21 )3), Koza Václav č. 21 (10), Venig václav č. 22 (10), Jindřich Josef č. 23 (20), Viesnerová Marie č. 24 (4), Vagner Petr č. 25 (10), Tumpach Josef č. 26 (5), Oulík Josef č. 27 (25), Stuchl Václav č. 27 (10), Jeslínek Matěj č. 28 (20), Koláček Jan st. č. 30 (6), Koláček Jan č. 30 (3), Červenka Vít č. 31 (15), Klaubauf Jan č. 21 (2), Khás Václav č. 32 (6), Khás Antonín č. 32 (8), Mašat Antonín č. 33 (25), Kadera Josef č. 34 (7, Mečl Josef č. 36 (20).

Seznam darů soukromých osob, rodáků a známých:  Hrdonka Antonín (horník, Vstiš u Dobřan - 10 Kč), Dr Karel Trapl (guvernér poštovní spořitelny v Praze - 20 Kč), Mudr. Josef Hodan (odborný zubní lékař, Hradec Králové - 100 Kč), Václav Ruda (podporučík děl pluku 153, Bratislava  - 100 Kč), Václav Rada (důlní, Nový Jáchymov č. 66 - 20 Kč), Hrdonka Josef (horník, Čelákovy č. 59 - 10 Kč),Josef Pavlík (měst. tajemník, Merklín č. 130 - 10 Kč), Václav Uřídil (dozorčí finanční stráže, Lanžhot č. 468 - 50 Kč),       Josef  Jindřich (zámečník, Holýšov č. 230 - 20 Kč), Jindřich Václav (četař pohr. odd., Cheb č. 8 - 30 Kč), Růžena Malá (uč. domácích nauk, škola Zemětice  - 10 Kč), Květuše Dusová (učitelka náb. evang. škola Zemětice - 10 Kč), František Chum (kaplan katol. škola Zemětice - 5 Kč), Václav Levora (policejní strážník Stříbro - 25 Kč), Kastner Karel (horník, Soběkury č. 50 - 15 Kč),  Janouš Josef )ředitel ZKD, Plzeň - 20 Kč), Peprný Josef (Zbůch - 20 Kč), Mudr. Matěj Rada (Vysoká u Mělníka - 200 Kč), Kadera František (důlní doz. Zbůch - 20 Kč), Švarc Karel (horník Poděvousy - 20 Kč), Mudr. Jan Matoušek (Merklín - 20 Kč), Josef Hájek ( odb. uč. Kožlany u Teplic - 20 Kč),  Mr. Viktor Czuřík (lékárník v Merklíně - 10 Kč), Václav Mařík (řezník a hostinský, Merklín - 10 Kč),  Josef Levora (Merklín - 20 Kč), Hes Josef (resp. fin. str. Slatinské doly, Podkarp. Rus - 100 Kč), Ing. Vojtěch Veber (Hradec Králové - 100 Kč), Jan Plocar (tech. úředník - Choltice - 50 Kč), Jan Lucák (Zbůch - 20 Kč), Jan Reidl (řídící učitel t. č. Chalupy č.p. 14 - 10 Kč), Josef Ruda (Plzeň - 10 Kč),  Josefa Mlynáříková (Stod - 20 Kč), Václav Jindřich (horník, Zbůch - 10 Kč), Karel Beran (Stod - 10 Kč), Antonín Mráz (autodoprava, Merklín - 10 Kč), Eduard Klein (řezník, Merklín  - 10 Kč), Václav Jindřich (ozdravovna, Újezdec - 6 Kč), Karel Draský (Říčany - 100 Kč), Václav Hájek (Praha - 50 Kč), Ing. Václav Kohlíček (Plzeň - 20 Kč), Josef Kočandrle (uř. ber. správy, Velká Bytča - 20 Kč), Petr Mráz (Radobyčice - 50 Kč), Antonín Remeš (poslanec N.S. Plzeň - 40 Kč), Kartel Jindřich (Soběkury - 50 Kč), Marie Kozová (Staňkov, Malý mlýn - 20 Kč), Karel Kadera (lesní strážce, Holýšov - 10 Kč), Josef Liška (Dobřany - 5 Kč), Karel Kyselý (Praha - 10 Kč, Václav Reidl (Brno - 20 Kč), Rudolf Forejt (záv. restaurace, Zbůch - 10 Kč), Hes Karel (místoředitel, Strakonice - 50 Kč), Karel Liška úředník, Praha - 30 Kč), Jan Čapek (řídící učitel Vstiš - 100 Kč), Stuchl Jan (Přestavlky - 10 Kč), Bezděková Marie (Soběkury - 20 Kč), Straka Václav (Lelov - 10 Kč, Cyril Tauer (Merklín - 10 Kč, Plzák (Plzeň - 10 Kč), Josef Černý (listonoš, Merklín - 5 Kč), Kaňák Karel (Přestavlky - 20 Kč), Josef Fliegl (krejčí, Stod - 10 Kč), Khás Václav (čet. hud. ppl., Kremnice - 20 Kč), Josef Nechutný (Plzeň - 25 Kč), Jan Nechutný (poručík děl. pl., Plzeň - 25 Kč), Karel Lucák (Uherský Brod - 30 Kč), Antonín Ouřada (Přeštice - 20 Kč), Jan Kalina (knihkupec, Merklín - 20 Kč), Josef Kalina (textil. závod, Merklín - 20 Kč), Josef Hájek (pokladník okr. hosp. zál., Netolice - 50 Kč), Josef Plocar (skladník (Červené Poříčí - 50 Kč),  Josef Jindřich (domkář, Kloušov - 10 Kč), Jan Rada (Roupov - 5 Kč), Josef Jelínek (zámečník, Merklín - 35 Kč), Cajthamlová Barbora (Praha - 50 Kč, Josef Kufner (ředitel "Rovnosti", Praha - 50 Kč), Liška Jan (tech. úředník, Adamov u Brna - 40 Kč).

Na věčnou paměť musí býti zapsány v této knize tyto organisace: "Politická organisace strany sociálně demokratické v Zeměticích". Při jejím rozpuštění a likvidaci bylo usneseno věnovati zbytek, ač byla chudá, tento obnos darem na památník! Proč se tak nestalo? "Politická organisace strany agrární Zemětice", nevěnovala ani haléře na tento památník. "Politická organisace strany agrární v Chalupách", nevěnovala ani haléře na tento památník. "Organisace agrárního dorostu v Zeměticích" nevěnovala na tento památník ani haléř. "Dělnická tělocvičná jednota v Zeměticích" měla ve svých schůzích usnesení: "Na postavení památníku věnujeme dar 1000 Kč. Čistý výnos z poutní zábavy ve prospěch památníku. Přírodní divadlo hráno na začátku července ve prospěch tohoto všeobecného podniku národního! Nebylo odvedeno ani haléře. Proč se tak nestalo?

Plán a návrh modelu tohoto památníku provedl Jindřich Václav, sochař, Zemětice č.p. 69 (syn horníka Václava Jindřicha). Potřebné kusy žulového kamene dodal Václav Fajt z Čelákov, potřebný kus pískovcového kamene musel býti objednán ze severovýchodních Čech, poněvadž tento v našem kraji se nenachází.

Přípravy ku slavnosti: Dle usnesení ze schůze ze dne 6. června 1938 byla stanovena přesná data ku slavnostem odhalení památníku a to na 24. července 1938.  Začaly rušné práce, které naše obec ještě nezažila.  Byl navážen písek a materiál k úpravě návsi a cest ku škole a k řece.  V lese byly připravovány tyče smrkové a klestí k výzdobě a stavbě bran slavnostních. Žulový a pískovcový kvádr každý kameník si opracovával doma na svém dvoře. Veškeré povozy obstarávali zdejší rolníci dle potřeby sami a ochotně. Nadešel týden před slavností, kdy bylo nutno památník zbudovat. Svážely se žulové kusy a každý kdo mohl se z domova uvolniti byl upotřeben, neb bylo nutno síly i opatrnosti. Ani ženy v domácnosti nezahálely. Připravovaly národní kroje ku slavnosti. Bylo pečení cukroví k uctění hostů. Celý týden bylo deštivé počasí i v sobotu vydatně pršelo. Až pak k večeru se vyjasnilo a bylo vidět, že naše práce nebude marná, že budeme mít opravdu slavnostní den.

24. červenec 1938: Neděle ráno. Ukázka pěkného počasí dodávala obci slavnostní ráz. Náves čistě uklizena a vyzdobena a z každého obytného stavení vlála československá vlajka neb národní prapor.  Kolem památníku byla zřízena zahrádka plná umělých i přírodních květin. Pomník byl zahalen celý červenobílým plátnem. Před ním na prostranství vpravo bylo podium pro školní žactvo. Vlevo čestná tribuna.  Za zmínku stojí, že na rolnické usedlosti Karla Mráze č. 19, právě uprostřed vsi,  nebyl vyvěšen žádný prapor. V šest hodin ráno. Od šesté do sedmé hodiny procházel obcí i osadou Chalupy hudební sbor kapely p. Janouška ze Zemětic a vyhrávali ranní budíček, ráznými pochody. V osm hodin až do deváté procházela hudba po silnici k Merklínu a k Čelákovům a uváděla na náves cizí hosty a korporace. O půl deváté uspořádán průvod obcí. Vpředu členové místní osvětové komise, obecního zastupitelstva, za nimi krojovaná děvčata v národních krojích, která nesla státní vlajku a velký věnec, za nimi krojované spolky, organisace, legionáři a veškeré občanstvo. Mohutný průvod ubíral se ulicí ku škole, zpět do vsi a ulicí k řece a zpět ku pomníku na místo slavnosti. Tam zaujal každý svoje místo, čestní členové, budovatelé pomníku a cizí hosté na tribuně, legionáři zaujali čestnou stráž, školní mládež, krojované družiny a organisace sestoupili se špalírem kolem památníku. Pak vystoupil na řečnickou tribunu předseda místní osvětové komise v Zeměticích, Jan Kastner, který pravil: "Vážení občané, občanky, bratři, sestry a vážení hosté! Jménem místní osvětové komise v Zeměticích zahajuji dnešní slavnost a odhalujeme tento památník". Na to po těchto slovech přistoupili čtyři členové komise a sňali s pomníku červenobílé plátno, kterým byl zahalen, a tento objevil se nám v plné kráse. Byl zavěšen další věnec k uctění padlých v létech 1914 - 18. Potom projev pokračoval. Byly přečteny pozdravné přípisy zaslané k naší slavnosti. V projevu bylo poděkováno sochaři Václavu Jindřichovi za jeho návrh a uměleckou práci, všem místním kameníkům - Janu Jindřichovi, Václavu Jindřichovi, Karlu Hrdonkovi, Karlu Rešovi a Václavu Bláhovi, kteří neúnavně na památníku pracovali. V hlavním slavnostním programu promluvil i senátor František Müller z Plzně. Zahráním hymny byla ukončena dopolední slavnost. Odpoledne pak za krásného letního počasí uspořádala kapela pro Janouška ze Zemětic promenádní koncert na návsi  a pro obveselení mládeže uspořádána byla taneční zábava v obou místních hostincích - p. Josefa Lešetického a Václava Kočandrleho. K případu p. Karla Mráze ohledně nevyvěšení praporu se poznamenává, že ani na vyzvání štábního strážmistra Kučery z Merklína prapor nevyvěsil.

Vyúčtování památníku: Vydání - 15830,80 Kč (žulový kámen, doprava pískovce, náčiní, veškeré bronzové věci, cement, plátno na zahalení, stuha, prapory, zahrádka, zřízení tyčí na prapory, vypůjčení modelu lva, zednická práce, kamenická a sochařská práce). Příjem (dary a slavnost) - 15825,75 Kč. Schodek 5.05 Kč. Dlužná částka řemeslníkům po vyúčtování byla 1560 Kč. Celkový schodek tedy byl 1565.05 Kč. Jak byl tento schodek uhrazen? Poněvadž naše republika byla zabrána v okupaci, v rámci Německé Říše bylo nařízeno a zakázáno na pomníku něco upravovati, jakož i dlužné vydání platiti. Tento schodek byl konečně zaplacen až za 6 dlouhých roků a to z úspor místní osvětové komise.

Jména padlých, které jsou vtesány na památníku: Hrdonka Václav, Langmajer Josef, Beran Josef, Ruda Karel, Hodan Josef, Hrdonka Filip. Čest jejich památce.

1940 - Stav obce a události v obci i mimo obec

Stát český jmenuje se "Protektorát Čechy a Morava". Byl ustanoven 15. března 1939. Úprava obce se žádná neprováděla. Dne 5. června byly dle nařízení vyvěšeny prapory říšské a protektorátní na počest říšské branné moci na dobu 7 dní. Dne 15. června byly opět vyvěšeny prapory na 3 dny ku poctě říšské branné moci ve Francii. Dne 24. června znovu vyvěšeny prapory říšské a protektorátní na 10 dní na počest usmíření s Francií. V naší obci byly dle nařízení skoro všechny budovy soukromé ozdobeny prapory protektorátními. V roce 1939 - 40 byly sňaty s památníku na návsi veškeré upomínky na československou republiku a bývalé státní zřízení. Byl odstraněn relief prezidenta Dr. Edvarda Beneše, relief prezidenta T.G. Masaryka zemřelého 14. září 1937, písmena "Pravda vítězí", letopočet 1938 a 20. let ČSR. Tyto bronzové věci prodány byly k rozlití firmě Jaroš a spol. v Plzni za cenu Kč 100. Tento pomník pak byl uznán nadřízenými německými úřady za nezávadný a slouží jako upomínka padlým ve válce 1914 - 18. Veškerá výzdoba aneb jakákoliv přidělávka je zakázaná. 25. června bylo nařízeno sundat veškeré české tabule a firemní nápisy a různé a musí býti nahrazeny nápisy německo českými. Toto nařízení jest v naší obci provedeno. Na české státní hranici zrušeny byly 1. října finanční české i německé orgány a nahrazeny pouze německým policejním četnictvem. I veškerá celní přehrada mezi Říší a protektorátem byla zrušena. Státní zřízení Protektorátu třeba již trvá 2 roky, zavádějí se různá a různá nařízení a zákony dle vzoru Německé říše.

 26. května byla prováděna peněžní sbírka pro Německý červený kříž. 8 srpna sbírka pro Okresní národní pomoc. Byly to sbírky vnucené nadřízenými úřady.

V naší obci i osadě jest řeč česká. Přizpůsobením se novým státním poměrům a úřadováním německo-českým, bylo nařízeno úředním orgánům a státním zaměstnancům mimo řeč českou absolvovati kursy jazyka německého (starostové, cestáři, učitelé, apod.)

Nový rok 1. ledna oslavován jako svátek klidu. V masopustě jsou, jak je všude zvykem, pořádány plesy. Byl zde pouze ples sboru dobrovolných hasičů,  ples DTJ a ples domkářů v Chalupách. O velikonocích je slavení svátků dle starých obyčejů. 1. květen byl     svátkem práce bez veškerých spolkových a stranických manifestací. Svatodušní svátky a pouť, dožínkové slavnosti, posvícení, advent a vánoční státky v roce 1940 byly odbyty v klidu bez zvyklých tanečních zábav a hlučných veselí následkem válečné doby v Německé říši. Tato veselí s tanečními zábavami byla úplně zakázána.

24. června 1940 zemřela Barbora Kastlová, choť horníka Václava Kastla ze Zemětic č. 54 ve věku 39 let.

23. července zemřel náhla Josef Jindřich, horník, Zemětice 61 ve věku 60 roků.

27. července zemřela Barbora Sedláčková, výměnkářka ze Zemětic č. 33 ve věku 74 roků.

13. září zemřela Marie Šindelářová, výměnkářka, Zemětice č. 1 ve věku 75 roků.

1941 - Nový rok 1941 přinesl mnoho sněhu a velké vánice, jaké mnoho let nikdo nepamatuje. Stále byla povinnost pracovat na odklízení sněhu na silnicích a cestách, aby doprava nevázla.

Protože válka trvá, nebylo v tomto roce dovoleno se veřejně a bez kontroly scházeti, bylo vše omezeno až na podniky divadelní. V naší obci byly sehrány tyto hry: 23.3.1941 sehrál dramatický odbor DTJ Zemětice operetu "Chaloupky pod horami, 20.4.1941 "Zahraj mi tatínku naposled", 11. května "Já dohrál píseň poslední" (bez povolení!), 20.7.1941 hru "Bártova pomsta". Do této stati sluší zaznamenati následující: Dne 21. srpna se z naší obce po 12 leté školení práci odstěhoval řídící učitel František Černoch s rodinou, který byl dobrým učitelem a českým vlastencem. Byl prvním kronikářem naší obce.

Dne 30. ledna 1941 zemřela Marie Rudová, výměnkářka, Zemětice č. 47, ve věku 88 let.

Dne 2. února zemřela Marie Šteinerová, výměnkářka, Zemětice 44.

Dne 19. února zemřela Barbora Raušová, výměnkářka, Zemětice č. 72.

Dne 1. 4. 1941 zemřel Petr Tumpach, obecní hajný, Zemětice č. 48 ve věku 53 roků. Byl znám v obci jako svědomitý a poctivý člověk. Nejvíce byl vyhledáván domkáři a rolníky k léčení a různým pomocím dobytka.

Dne 2.5.1941 zemřel Antonín Hodan, rolník, Zemětice č. 5 ve věku 68 roků. Byl nešťasten, když již několik let byl bez nohy, která mu operativně byla odňata. Od toho času již jej svět netěšil. Byl znám jako dobrý a společenský občan.

Dne 29. září 1941 zemřela Barbora Mlynaříková, manželka domkáře Josefa Mlynaříka, Zemětice č. 12 ve věku 40 roků.

Dne 8. října 1941 zemřel Antonín Dittrich, strojník v provisi, Zemětice č. 68.

Dne 25. října 1941 zemřela Eva Blahoutová, obecní chudá, Zemětice č. 29 ve věku 79 roků.

Dne 6. listopadu 1941 zemřela Anežka Jindřichová, manželka domkáře a horníka v provisi Václava Jindřicha, Zemětice č. 58 ve věku 46 roků.

 1942 -

          ...............pokračování

Filmování v knihovně

5. září 1972 dostavila se do místní lidové knihovny redakce televizních novin z Plzně, kde byl natočen krátký film a rozhovor s knihovníkem Janem Kastnerem o jeho činnosti. Film byl vysílán pražskou televizí 16. září 1972.

                                                                                Chalupy

.

Chalupy leží 400 m nad mořem, 10 km západně od Přeštic. Založeny byly na počátku 18. stolení Františkem Václavem, hrabětem Novohradským z Kolowrat. V roce 1847 měly Chalupy 22 popisných čísel a 117 obyvatel.  1900 - 25 popisných čísel se 137 obyvateli. V roce 1920 - 33 popisných čísel s 216 obyvateli.

 

Popis osady Chalupy (z kroniky obce - transliterace)

Osada Chalupy leží severovýchodně od obce domovské Zemětic, asi 1 km vzdálené. Jest rozdělena na dvě části - ves a vršek, které dělí úžlabina, kde jsou louky. Ves má tvar kruhovitý, uprostřed rybníček a kaplička. Náves je osázena okrasnými stromy (akáty,    lípy, kaštany, jeřáby). Má dvě ulice. Jedna vede k lesu do Maškrova a druhá k lesu k Přestavlkům. Kaplička je zasvěcena sv. Markétě. Před kapličkou vlevo stojí domek Jana Lucáka č. 13 (u Partů). Za ním je úzká ulička, která vede na chalupnickou usedlost Václava  Gotfrieda č. 1 (u ovčáků), za ním uličkou zpět do vsi jest chalupnická usedlost Václ. Königsmarka č. 2 (u Panců). Pak následuje chalupník Jan Veber č. 3 (u Heniglů). Za ním je usedlost Ant. Veniga č. 4 (u tesařů). Pak jest domek Karla Bosáka č. 5 (u kouřimů), domek       domkáře Jana Raidla č. 14 (u Štěpánů), a domek Václava Kadery č. 7 (u podruhů).

Kolem Kaderova domku zajdeme do ulice k Maškrovu, kde za ním jest domek Jossefa Bajera č. 17 (u Bajerů), pak domek Aloise Švarce č. 20 (u Ševčíků), dále domek Václ. Kozy č. 21 (u Kozů).  Na konci v polích stojí stodola Matouše Kadery. Jdeme zpět kolem zahrádky a kolem společné studny všech domků, která jest na pozemku domkáře Jossefa  Jindřicha č. 19 (u Lehkých). Za ním jest domek Víta Štycha č. 18 (u Štychů). Následuje domek Jaroše Lenera č. 8 (u Lenerů), starý podélný domek Matouše Kadery č. 16 (u Matoušů) a pak jest domek Marie Liškové č. 9 (u kovářů). Nově postavená stáj se stodolou a zahrádkou Václava Kadery, kde stávala dřevěná chalupa po Jakubovi Bosákovi, zbouraná v roce 1937. Pak jest ulice k lesu k Přestavlkům, kde přijdeme na rozcestí dvou cest, kde jest zahrada a vzorný včelník Václ. Kadery. Za zahradou (u Mečlů) jdeme ulicí zpět do vsi. Na rohu levé strany stojí usedlost chalupníka Boh. Berana č. 10 (u Bartů). Uprostřed vsi proti rybníčku je usedlost domkáře Jos. Jindřicha č. 11 (u zrzavých). Proti kapličce na konci hostinec nově přestavěný Jos. Lucákem č. 12 (u Parťáka, též u majorů). Bývala tam stará hospoda (u Pajdů), kteří se vystěhovali a vymřeli. Od hostince kolem luk jdeme spojovací cestou ze vsi na vršek. Na rozcestí cest k Čelákovu a na vršek vpravo stojí obecní transformátor. Zatáčkou vlevo kolem luk (planin) jest na konci malý rybníček zvaný "Louže". U této louže jest domek Václ. Veniga č. 22 (u Tondů). Za ním jest domek Jos. Jindřicha č. 23 (u Kuželů), dále rohový domek Marie Viesnerové č. 24 (u kameníků). Zatočíme do ulice vlevo. Kolem zahrádky p. Viesnerové přijdeme k domku Jos. Oulíka č. 27 (u Stuchlů), tam opět vede úzká ulice na konci uzavřena lukami, kde na levé straně jest domek Jossefa Tumpacha č. 26 (u bývalých  ? kteří vymřeli). Na konci této uličky jest studánka, která byla nákladem občanů na vršku zřízena na studnu, která zásobí celý vršek dobrou pitnou vodou. Zpět po této ulici jest na konci domek Josefa Kadery č. 34 (u Sazamů). Za ním jest domek Antonína Mašata č. 33 (u Mašatů) a domek Josefa Jeslínka č. 35 (u Fikrlů). Tyto dva domky jest bývalá usedlost Jos. Lucáka, kde ze stodoly přestavěl na obytné stavení Jos. Fikrle, nyní v Zeměticích v obecním bytě. Přejdeme na pravý vršek. Na nejvyšším bodě stojí domek Víta Červenky č. 31 (u Červenků). Vedle zpět je domek Jos. Mašata č. 29 (u Jeslínků). Pod ním v ulici do vsi jest domek Mat. Jeslínka č. 28 (u Klírů). Za ním jest domek Jana Koláčka č. 30 (u Koláčků). Pak rohový domek na rozcestí cest do Zemětic a do vsi Jos. Klíra č. 6 (u ml. Klírů). Přes cestu stojí domek Václava Kháse č. 32 (u Khásů). Poslední jest domkářská usedlost Petra Vágnera č. 25 (u Vágnerů). Tím končím cestu a popis osady.

Spolky:  "Skupina domkářů a malorolníků", při kteréžto je ustavený spolek svépomocný. "Organizace mládeže strany soc. demokratické". Také samostatné "Sdružení agrární". Nejdůležitější jest, byl a bude "Sbor dobrovolných hasičů", který má osada společné se Zeměticemi. I v ostatní spolcích byli občané osady společně u složek v Zeměticích. Také jednotliví občané byli organizováni v různých cizích spolcích, které měli sídlo v Merklíně , v Přešticích a jinde a to včelařských, kovodělných, lesních, zemědělských a jiných. Spolky dělnické měly místnost v hostinci Josefa Lucáka.

 

Úmrtí:   Dne 7. února 1941 zemřel Josef Jeslínek, výměnkář a hornický provisionista, Chalupy č. 29, ve věku 68 let.

Dne 4. listopadu 1942 zemřel Jan Glaubauf, bývalý číšník, bytem v Chalupách č. 31 ve věku 65 let. Byl zatčen německým gestapem a zemřel v Chebu.

Dne 24. června 1943 zemřel Josef Venig, výměnkář, Chalupy č. 1, ve věku 83 roků.

Dne 25. listopadu 1943 zemřela Marie Beranová, výměnkářka, Chalupy č. 10, ve věku 75 roků.

Dne 5. února 1945 zemřel Josef Königsmark, výměnkář, Chalupy č. 2, ve věku 81 roků.

Dne 9. července 1945 zemřel Václav Khás, horník v provisi a výměnkář, chalupy č. 32, ve věku 70 roků.

Dne 7. května 1946 zemřel Vít Červenka, horník, Chalupy č. 31, ve věku 40 roků.

Dne 5. srpna 1946 zemřel Jan Reidl, domkář a horník v provisi, Chalupy č. 8, ve věku 76 roků.

 

 

 

Kultura: 15. prosince 1940 sehrála Mládež S.S. v Chalupách veselohru "Vítězství fořta Meruzalky".

Mládež v Chalupách sehrála dne 19. ledna 1941 operetu "Písnička srdce".

 

 

V katastru z roku 1787 jest při Čelákovech vesnička Chalupy se čtrnácti čísly a jest vtažena do Čelákovského sumáře. V č.p. 1 - Šimon Huber, č.p. 2 - Václav Vlach, č.p. 3 - Matěj Jindřich, č.p. 4 - Jan Rupert, č.p. 5 - Jan Rupert, č.p. 6 - Jiří Oulík, č.p. 7 - Josef Jung, č.p. 8 - Anna Königsmarková,  č.p. 9 -   obecní pastouška, č.p. 10 - Jan Freiesleben, č.p. 11 - Šebestián Weber, č.p. 12 - Marie Černý, č.p. 13 - Jan Freiesleben, č.p. 14 - Marie Freiesleben.

 

Robotní list pro obec Chalupy rok 1837: č. p. 1 - Weber Johann,  Königsmark Kašpar, Weber Johann, Rupert Štěpán, 5 - Rauner Štěpán, 6 - Bláha Tomáš, 7 - Jung Andreas, 11 - Weber Bartholomej, 14 - Freieslebenová Josefina.

Obyvatelé Chalup 1837 (seznam při indikační skice): č.p. 1 - Weber Johann, 2 - Königsmark Kašpar, 3 - Weber Johann, 4 - Rupert Štěpán, 5 - Rauner Štěpán, 6 - Bláha Tomáš, 7 - Jung Andreas, 8 - Svoboda , 9 - Obecní, 10 - Beran Josef, 11 - Weber Bartholoměj, 12 - Černý Vavřinec, 13 - Hess, 14 - Freislebenová Josefína, 15 - Horký Johann, 16 - Feit Václav, 17 - Desfort Franc, 18 - Jung Jakub, 19 - Rada Josef, 20 - Rupert Andreas,

 

 

 

 

Použité materiály: Kronika obce, Kronika Merklínského panství - Jan Žák. Kronika města Merklína - Josef Erhart.